Přibližně před rokem se mi život opět jednou obrátil naruby, a já se rozhodla posunout se na své cestě do světa IT zase o kus dál. Za tu dobu se toho ale hodně změnilo a najednou jsem si uvědomila, že nastal čas jít trochu jiným směrem.
Poslední rok v kostce
Je to už víc než rok od chvíle, kdy jsem se rozhodla udělat další krok na své cestě stát se z vystudované právničky čistokrevnou ajťačkou, v čemž mě do té doby brzdil můj neustálý pocit, že toho umím žalostně málo.
Po dlouhém zvažování jsem si podala přihlášku k bakalářskému studiu na Fakultě informatiky Masarykovy univerzity, studijní program Programování a vývoj aplikací.
I přes obrovské pochybnosti, jestli to doma všichni zvládneme, jsem se nakonec rozhodla do toho kolotoče naskočit, a ke statusu právničky a kodérky přibyl i ten studijní. Odpoledne dělaly úkoly děti a po nocích jsem je pak psala já, do toho práce a neustálé přepínání z jedné činnosti na druhou.
Na konci prvního semestru už toho začalo být moc, ale intenzivně jsem vnímala, jak jsem se za těch pár měsíců posunula. Úspěšně zvládnutá zkouška z Matematických základů informatiky po 15 letech bez matematiky pro mě byla něco jako malé státnice.
V závěru zkouškového ale přišla nemoc, a já proležela měsíc v posteli. Covid se nám do té doby doma úspěšně 2 roky vyhýbal, a když se nabalil na původní virózu, dalo mi to zabrat víc, než jsem čekala.
Do druhého semestru jsem vstupovala unavená, a bohužel tomu nepomohla ani skladba předmětů, které byly oproti původnímu očekávání časově výrazně náročnější, a to i v případě těch méně využitelných. Najednou jsem byla ve vleku kalendáře, kdy jsem nonstop lovila deadliny a snažila se vše stíhat. Bez nadšení, bez energie.
A právě to mě donutilo zastavit se a uvědomit si, že mi ta škola už nějakou dobu víc bere než dává. Proto jsem se rozhodla vydat se jiným směrem a věřím, že mě to posune zase o kus dál.
Díky době strávené na fakultě jsem si uvědomila, že bych chtěla pokračovat s weby a zaměřit se na ně víc do hloubky. I přes úspěšné nakrimpování pár kabelů jsem si ověřila, že ze mě asi nikdy nebude fanoušek počítačových sítí, a že matematiku mileráda přenechám mladším ročníkům. A i proto to v žádném případě neberu jako promarněný čas, ale jako cennou životní zkušenost, za kterou jsem vděčná.
Obrovské díky...
Chtěla bych touto cestou moc poděkovat všem spolužákům i cvičícím, se kterými jsme si přišli do cesty, a kteří mě vzali mezi sebe, i když nás od sebe dělilo mnohdy i 15 let.
Díky studiu na FI jsem poznala spoustu fajn lidí, což bylo v důsledku i tím hlavním důvodem, proč jsem vydržela ještě dalších pár měsíců, protože nebýt jich, neprobojovala bych se asi ani přes první zkouškové – díky!
Obrovský dík patří i mému muži a dětem, kteří mě podporovali do poslední chvíle, a snášeli mé studijní nálady a stresy (a že jich bylo požehnaně).
Věřím, že až se na své rozhodnutí ukončit studium podívám za rok, uvidím, že to byla správná volba, i když teď i nějaká ta slzička ukápla.
Díky vám všem za možnost plnit si sny.
Miluju vše, co se točí kolem webů, a úplně nejvíc mě naplňuje, když do toho kolotoče můžu sem tam vtáhnout i někoho jiného. Učím své klienty dívat se na web očima druhých a ukazuji jim, že své stránky si zvládnou vylepšit i sami, bez obřích investic.
Přečtěte si Můj příběh